Často kladené otázky

Takových onemocnění je celá řada, ale je důležité si připomenout, že asociace s dysbiózou (narušením rovnovážného stavu mikrobioty) nemusí nutně znamenat, že změna v mikrobiomu je příčinou (nebo hlavní či jedinou příčinou) onemocnění – velmi často se jedná o mnoho drobných na sebe navazujících změn, kterými na sebe navzájem lidský organismus a jeho mikrobiální obyvatelé reagují, a jejichž konečným důsledkem je jak onemocnění, tak i změněný stav mikrobiomu.

S dysbiozou jsou asociována například nejčastější onemocnění dutiny ústní, tedy zubní kaz a parodontitida, dále nejrůznější onemocnění zažívacího traktu včetně některých nádorových onemocnění, Crohnovy choroby, ulcerózní kolitidy, skupiny onemocnění, které souhrnně označujeme jako IBD, tedy idiopatické střevní záněty, metabolický syndrom a diabetes 2. typu, onemocnění srdce a cév, např. ateroskleróza (kornatění tepen), předčasný porod, onemocnění kůže včetně např. akne nebo psoriázy, dále byly prokázány souvislosti s některými psychiatrickými diagnózami, např. s poruchami příjmu potravy, dysbioza byla pozorována i u osob s narušenými cirkadiálními rytmy (včetně problémů souvisejících s jet lag neboli pásmovou nemocí), dysbioza může stát i za rozvojem nejrůznějších alergií. Většina onemocnění spojených s dysbiozou ale patří mezi tzv. multifaktoriální onemocnění, tj., mikrobiom je jen jedním z mnoha faktorů, které se na jejich vzniku a/nebo rozvoji podílí.

• Podporuje správné trávení a vstřebávání a významně ovlivňuje metabolismus.
• Je obrannou linií, zneškodňuje cizorodé a toxické látky a brání jejich pronikání dál do těla.
• Ovlivňuje vývoj imunitního systému, stimuluje antiinfekční imunitu.
• Vyrábí a uvolňuje důležité enzymy a neurotransmitery.
• Zabraňuje vzniku potravinových alergií.
• Svými účinky na endokrinní soustavu napomáhá zvládat stres.
• Tlumí zánětlivé procesy v těle, které jsou spouštěčem chronických onemocnění dneška.

Zdravý mikrobiom je pro svého nositele velice prospěšný, chrání ho před infekcemi, napomáhá mnohým metabolickým procesům v těle, pomáhá modulovat imunitní systém, ovlivňuje naši psychiku. Střeva jsou v přední linii imunitního systému, jsou neustále vystavovány novým výzvám tím co jíme a pijeme.  To co se děje ve střevech ovlivňuje dokonce i naši náladu. Naopak je v našich silách ovlivnit složení našeho mikrobiomu a tím i našeho zdraví.

Stav svého střevního mikrobiomu a stav svého zdraví máme ve svých rukách.
Pilíře zdravého střevního mikrobiomu tkví ve zdravém životním stylu – jsou to pohybové aktivity, spánek, duševní pohoda a samozřejmě strava.

• Potraviny obsahující vlákninu (zelenina, luštěniny, ovoce).
• Přírodní zdroje prospěšných bakterií (fermentované potraviny (kysané zelí, kombucha, kimči, kefír, živý jogurt a pod.).
• Prebiotika (cibule, česnek, topinambur, pampeliškové listy) a Probiotika.
• Potraviny s nízkým obsahem sacharidů.
• Zdravé tuky.
• Redukce spotřeby průmyslově zpracovaných potravin (mnohá aditiva poškozují mikrobiotu).

Mikrobiotu chráníme správnou životosprávou vč. psychohygieny. Pro zdravou střevní mikrobiotu je klíčová pestrá a vyvážená strava s dostatkem vlákniny a také přísun přirozených zdrojů probiotik (kefír, jogurt, kysané zelí či kimčchi atd.) a prebiotik (obecně potraviny bohaté na vlákninu). Nezbytný je adekvátní pohybový režim a dostatek spánku.

V potravě je důležitá rozmanitost, a to zejména rozmanitost potravin rostlinného původu. Z projektu American gut, který shromáždil informace o složení střevní mikrobioty a zároveň způsobu stravování desetitisíců Američanů vyplynulo, že ti, kteří jedí 30 a více druhů rostlinných potravin týdně mají výrazně vyšší diverzitu (rozmanitost) střevní mikrobioty než ti, co jedí deset a méně druhů potravin rostlinného původu týdně. Omezit bychom měli konzumaci vysoce průmyslově zpracovaných potravin (živočišných, smíšených i rostlinných) a neměli bychom užívat žádné vysoce návykové látky (tvrdé drogy).

Mikrobiotu chráníme také dodržováním pravidel přísné antibiotické politiky – tedy antibiotika jsou předepisována pouze lékařem na bakteriální infekce a to cíleně s co nejužším spektrem na původce onemocnění; nepředepisují se na virózy. Toto opatření je navíc jedno z těch nesmírně důležitých, která nás chrání i před šířením multirezistentních bakterií a zvyšujeme tak šanci, že nezačne stále více pacientů umírat na infekce, na které nezabírají žádná dostupná antibiotika

Např: Dcera (10 let) se ve věku 10 měsíců podrobila z důvodu vrozené vady operaci střev. Dlouhodobě se potýká mj. s vysokou nemocností (dýchací cesty), trpí občasnými bolestmi hlavy a nevolnostmi, je emočně nevyrovnaná, chybí jí energie. Domnívám se, že jedním z faktorů by mohla být nerovnováha ve složení střevního mikrobiomu, což mohlo být způsobeno právě výše zmíněnou operací v raném věku. Chci se proto zeptat, kde bychom jí mohli zajistit analýzu mikrobiomu, abychom věděli a mohli případné nedostatky efektivně řešit?

Odpověď: ČMS neposkytuje žádnou formu analýzy mikrobiomu, ani nespolupracuje s žádným komerčním poskytovatelem takové služby. Stav vědeckého poznání o souvislosti taxonomického složení střevního mikrobiomu se zdravotním stavem člověka není na takové úrovni, aby umožnil vědecky podloženou jednoznačnou interpretaci výsledků analýzy mikrobiomu (alespoň ve většině případů – výjimkou jsou jednoznačně definované patologické stavy, například infekce Clostridioides difficile, které jsou ale identifikovány mnohem rychleji a spolehlivěji běžně dostupnými laboratorními metodami).

Mnohé komerční subjekty analýzu střevního mikrobiomu a interpretaci s ohledem na nejrůznější zdravotní a sociální problémy nabízejí a nabízejí i tzv personalizované pro- a prebiotické produkty s cílem “napravit nežádoucí stav mikrobioty klienta”. ČMS upozorňuje, že v současnosti není na základě dostupných vědeckých poznatků možné definovat, jaké složení střevní mikrobioty je pro konkrétního klienta “správné” nebo “zdravé”. Stejně tak není možné pomocí doplňků stravy cíleně a definovaně změnit složení mikrobioty klienta. Probiotické preparáty v mnoha případech pomohou zlepšit zažívání a kvalitu života, varujeme ale před nepřiměřeným očekáváním, jaké může reklama některých poskytovatelů služeb vyvolávat. 

Existuje několik typů vyšetření, která nám mohou přinést informace o stavu mikrobioty konkrétní tělesné niky (orgánu). 

U osob s rizikem vzniku parodontitidy se ve výjimečných případech přistupuje k analýze orálního mikrobiomu, která je v základní variantě dokonce někdy hrazena ze zdravotního pojištění. Tato analýza zahrnuje identifikaci několika vybraných mikroorganismů (5 až 11 bakterií) a určení jejich poměrného zastoupení na škále 0, +, ++ a +++. Odběr vzorku se provádí neinvazivně papírovým čepem z gingiválního sulku (rozmezí dásně a zubu) a analýza zahrnuje izolaci bakteriální DNA ze vzorku a dále PCR s vhodně zvolenými specifickými primery, nebo hybridizaci se specifickými sondami. Zjišťuje se přítomnost typických parodontálních patogenů – jejich identifikace tedy ukazuje na riziko vzniku a rozvoje parodontitidy.

Metody lékařské mikrobiologie (přímý průkaz mikrobu z materiálu, kultivace s následnou identifikací, sérologie) jsou určeny k odhalení zdraví škodlivých patogenních mikrobů, nikoli ke stanovení složení mikrobioty. Nepatogenní mikrobiota lékařského mikrobiologa tolik nezajímá. Rád ji vidí růst tam, kde růst má, a někdy ji označuje trochu nepoeticky jako “běžná flóra”. O její složení se ale příliš nezajímá – z definice jsou tyto bakterie primárně neškodné. Výsledkem vyšetření výtěru, stěru či stolice na lékařské mikrobiologii tedy nikdy nebude složení spektra mikrobiomu v daném vzorku.

Komerční subjekty dnes nejčastěji nabízejí charakterizaci mikrobiomu pomocí sekvenačních metod. V takovém případě je ze vzorku (např. stolice) izolována DNA, která je dále sekvenována buď celogenomovým sekvenováním (to pomůže určit nejen taxonomické zařazení přítomných mikroorganismů, ale všechny jejich geny, lze tedy určit, jaké metabolické dráhy jsou přítomné, jaké geny pro rezistenci k antibiotikům byly nalezeny atd.). Druhou možností je levnější a častěji využívaná sekvenace části genu pro 16S rRNA. Tato metoda umožní pouze identifikovat přítomné taxony – většinou na úrovni rodu, v některých případech až na úroveň druhu. Zároveň do jisté míry umožní i určit jejich vzájemné poměry, řekne nám tedy s poměrně dobrou přesností, které taxonu převažují a kterých je naopak velmi málo.

Máme tedy mnoho technických možností, jak určit složení mikrobioty a dokonce i její funkce. Co ale zatím říct neumíme je, jaké složení a funkce jsou správné – žádoucí. Složení mikrobioty a její funkce jsou vysoce individuální záležitostí ovlivněnou mnoha faktory. Máme množství statistických údajů o tom, co je obvyklé pro nejrůznější věkové skupiny, etnika, typy stravovacích návyků, zdravotní komplikace atd, ale i v rámci jedné dobře definované skupiny existuje velká variabilita, znemožňující zatím definici správného zdravého mikrobiomu. Identifikace jednoznačného patogena v mikrobiomu tedy může potvrdit zdroj obtíží pacienta (tedy dysbiózu často definovat umíme – ale také ne vždy), ale určit, jaké složení mikrobiomu by pro konkrétního klienta bylo to nejlepší, to zatím neumíme.